Dary přírody Jarmily Teplíkové

Jistě uznáte, milí čtenáři, že takové poklady by neměly zaniknout. Uvítáme i Vaše vzpomínky. Hezké babí léto přeji všem mým čtenářům Jarka

Nepamatuji si moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidi si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si mámu a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratry a sestry. Pamatuji si, že mnoho z nich umřelo a velmi mi chyběli.

Pamatuji si na den, kdy mě sebrali od mámy. Byl jsem velmi smutný a vystrašený, moje mléčné zuby sotva vyrostly a opravdu jsem ještě měl být u mámy, ale ona byla tolik nemocná a lidé stále říkali, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, co já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Jen nás dva. Tulili jsme se k sobě a byli jsme vystrašení; stále nás někdo nepřišel ani jen pohladit. Tolik nových objektů a zvuků a pachů! Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat! Některá piští, jiné mňoukají, další pípají. Moje sestra a já jsme natlačení v malé klícce. Poslouchám tu i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mě dívají, líbí se mi "malí lidé", děti, vypadají tak mile a směšně, jako kdyby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé klícce; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy posloucháme "ach, jaká jsou rozkošná, chtěl bych jedno!" ale nikdy si nás nikdo nevezme. Moje sestra umřela minulou noc, když bylo v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemnou kožešinu a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného těla. Slyšel jsem je hovořit, že byla nemocná a že by mě měli prodat za sníženou cenu, abych co nejrychleji opustil obchod. Myslím, že moje tenké zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestrou, protože její tělo ráno vyndali ven z klícky a zakopali.

Dnes přišla jedna rodina a koupila si mě! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mě drží něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkají, že jsem milé a dobré štěně! Dostal jsem jméno Angel, čili Andílek. Rád olizuji moje nové lidi. Rodina se o mě vzorně stará, mají mě rádi a jsou něžní a milí. Jemně mě učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a hodně lásky. Snažím se hodně zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím. Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mě jemně držela a říkala, že to bude v pořádku. Tak jsem se utišil. Veterinář musel povědět něco smutného mojí milované rodině, neboť vypadali strašně nešťastní. Zaslechl jsem něco jako "silná dysplazie kloubů" a něco o mém srdci. Slyšel jsem veterináře zašeptat o "množitelích" a že moje rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všecko znamená, ale bolí mě vidět mojí rodinu takovou smutnou. Ale stále mě milují a já je mám stále velice rád. Už mám 6 měsíců. Venku, kde jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mě hrozně bolí jen se pohnout. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mě běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem, a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým by jsem měl být, ale je to tak těžké! Láme mi srdce, když vidím děvčátko tak smutné a když poslouchám mamku a taťku hovořit, že "asi nastal ten čas".

Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy hovořil o "dědičných problémech". Já přece chci jen cítit teplé slunečné paprsky a běhat, hrát si a tulit se k mé rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď mě už bolí se i postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu jen skučet bolestí. Vzali mě naposledy do auta. Všichni jsou tolik smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být dobrý a mít všechny rád; co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl osušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olízl ruku, ale můžu jen zaskučet bolestí. Stůl u veterináře je tak studený. Tak moc se bojím. Všichni lidé mě objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně olíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dnes tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mě něžně drží a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední pacce. Bolest začíná ustupovat. Cítím jak na mě přichází pokoj. Teď jí můžu něžně olízat ruku. Začínám vidět sny, vidím přicházet mojí mámu a mé bratry a sestry na vzdáleném zeleném místě. Praví, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, jakým umím – slabím zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím moc, moc měsíců, ale nebylo mi to souzené. "Víte", řekl veterinář, "štěňátka v pet-shopech nepochází od etických chovatelů". Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než svou milovanou rodinu zase uvidím. Kdyby se to jen bylo všecko odehrálo jinak!

   Jednej se mnou laskavě, můj milovaný pane,
žádné srdce na světě není vděčnější za laskavost
než moje milující srdce.
Nesnaž se zlomit mou duši násilím,
já bych mezi ranami lízal tvé ruce.
Tvá trpělivost a porozumění mne rychleji
naučí dělat věci, které si přeješ.
Mluv se mnou často.
Tvůj hlas je pro mne nejsladší hudba na světě,
jak musíš vědět z divokého mávání mého ocasu
když zaslechnu tvoje kroky.
Když je chladno a mokro,
prosím nech mne uvnitř,
protože já jsem zdomácnělé zvíře,
které už není zvyklé na drsné podmínky.
A já nežádám větší výsadu
než čest sedět u Tvých nohou u rodinného krbu.
I kdybys neměl žádny domov,
raději bych Tě následoval přes led a sníh,
než odpočívat na nejměkčím polštáři
v nejteplejším domově na světě,
protože jsi můj Bůh a já Tě oddaně miluji.
Udržuj mou misku stále plnou čerstvé vody,
protože já Ti nemohu říct, že trpím žízní.
Krm mne kvalitním jídlem, abych byl pořád zdravý,
abych mohl dovádět, hrát si a plnit Tvé příkazy,
chodit vedle Tebe a být připravený a schopný
chránit tě svým životem, kdybys byl v ohrožení.
A milovaný pane, až přijde čas, kdy už nebudu zdravý
a nebudu mít radost ze života, nedávej mne od sebe pryč.
Raději mne drž jemně ve svých rukou
a dopřej mi milosrdný věčný odpočinek
a já odejdu s myšlenkou, že můj osud byl
nejbezpečnější ve Tvých rukou.

Boloňský psík (Bolognese)

pro zvídavé viz níže, aby jste měli představu, co nám dělá denně doma kašpárka:

Přiznám se bez mučení, tak jsme to s manželem dlouho nevydrželi. Když jsme se po velkých peripetiích přestěhovali z velkého domu se zahradou do bytu, zařekli jsme se, že kočku a psa nikdy! Utíkaly týdny, vše v bytě bylo neobyčejně uklizené a vysmějčené a mimo hudby- ticho.

Začalo mně to být divné. Stále jsem se otáčela, abych zaslechla nějaký zvuk či pohyb. Nic.

Potichu jsem prošla několik atlasů psů a brouzdala po internetu pár večerů. Hledala jsem malého společenského psího kamaráda, který by měl klidnější povahu než naši celoživotní teriéři. Uznala jsem, že si ze zdravotních důvodů už teriéra pořídit nesmím, nehledě na fakt, že náš budoucí kamarád bude v bytě. Sice procházky ano, ale nesmí to být pastevecký pes či pracovní, který potřebuje hodně aktivit. A také ne žádnou rasu, která patří za polární kruh.

Vyhrál to společenský Boloňský psík.

Hledala jsem psisko, společenské, málo nebo vůbec nenáročné na údržbu srsti a v dospělosti spíše na klín než do lesa a do terénu.

Nakonec jsem manželovi poslala SMS:" Co by jsi řekl na pejska?" a čekala jsem ironickou odpověď. Za chvíli cinkl mobil a byla tam odpověď: "Já to čekal před měsícem. Už máš vybráno?" To jsem si oddechla.

Celý život jsme měli velké erdelky. Psiska kolem 35 kg. A já si vybrala z internetu chovatelku, která nabízela boloňské psíky. Myšáčky, tak maximálně 2,5 kg jako dospělé!

Druhý den jsme se vydali pro naše miminko. Až do Police nad Metují. Nemohla jsem se dočkat a hlavně jsou si toho mrňouska neuměla představit. Manžel se potichu smál a cesta mně nějak neubíhala.

Nakonec jsme chovatelku našli. Přivedla nás k maličkým klubíčkům se zvědavými černými čumáčky a korálkovýma očima. Štěňátko se mi vlezlo i s rezervou do dlaně. Bála jsem se ho pochovat, mělo "celých 70 dkg!"

Přitulilo se ke mně a já měla pocit, že jsem vyhrála největší jack-pot v životě. Malá Míša se tulila celou cestu, nezaplakala a dávala svým miminkovským způsobem najevo, že nás bere.

Celá cesta domů proběhla velice rychle a naše psí miminko si vůbec nestěžovalo. Nakonec z Míši se po čase stala "Mimi" a včera měla 4 měsíce. Váží celých 1,70 kg! Je to rarášek, který rozesmějě každého na potkání. A poněvadž bydlíme v zrekonstruovaných kasárnách asi s 30 byty, Mimi už dnes zná všechny děti i všechny psí kamarády široko daleko.

Všichni jí tu říkají mončičák.

Už si nestěžuji na klid, všude se motá kolem a je to skutečný společenský psík. Rozhodla jsem se, že na mém blogu vytvořím její deníček. Snad vás, milí čtenáři, naše boloňačka potěší. I fotečky budou. ...Tak příště vítejte v nové rubrice "Naše boloňačka Mimi". Všem přeji krásné a ještě dlouhé letní dny. Jarka

Bradavice, dnes již známá virová infekce. Tzv. Babských rad je neskutečné množství.

Málo se již ví, že zkušení lékaři a lékárníci mají desetiletí staré preparáty, které umí s bradavicemi zatočit.

Snad nejznámější je Collodium.

Další roztok s názvem Verrumal a nebo Duofilm.

Napište, milí čtenáři, jaké máte vyzkoušené recepty na bradavice. Děkujeme předem.

Sladké brambory nemusí být jen ty namrzlé

Maniok (Manihot esculenta) známý jako „sladký brambor", tapioka, kasava – představuje pro obyvatele tropů jednu z nejdůležitějších rostlin, poskytující kořenové hlízy. Předpokládá se, že byl znám 2500 let př.n.l.. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z Peru.

V Západní Africe se v současné době vypěstuje 62 milionů tun těchto jedlých hlíz, které nazývají hezkým názvem „fufu".

Jedlé hlízy je možno zakoupit pod názvem „sladké brambory", kdy jedna může vážit i 10 kg. Maniok je základem živobytí pro půl miliardy lidí, tím představuje šestou nejdůležitější rostlinu na světě.

Rostliny manioku jsou až 5 m vysoké keříky, které ve všech částech „roní mléko",obsahují jedovatý latex, jsou z čeledi pryšcovitých. Kmen je tenký, listy střídavé s dlouhými řapíky na rubu modravě voskované. Květy vyrůstají v latách.

Zájmovou částí rostliny jsou podzemní hlízy, které obsahují mnoho škrobu, ale i látku, která uvolňuje z rostlin jedovatý kyanovodík. Ten se zničí vymýváním vodou nebo hlavně varem. Není nutné se konzumaci varem upravených sladkých brambor obávat. Ze škrobu hlíz se vyrábí manioková mouka, nutná  třeba pro brazilskou kuchyni.

Sladké brambory je možno zakoupit i v některých našich obchodech, prodávající často nevědí, jak je upravovat.

Pečené sladké brambory se slaným sýrem (Double Potato & Halloumi Bake)

Suroviny: 1 velký sladký brambor, 1 velký brambor, 1 červená cibule, 1 lusk bílé papriky, 1 lusk červené papriky, 1/2 palice česneku, 4 lžičky olivového oleje, černý mletý pepř, 125 g sýru feta nebo mozzarela, zelená petrželka

Postup: Všechnu zeleninu nakrájíme na kostky 4 cm. České brambory nakrájíme raději na menší kousky.Všechna zelenina a brambory, zvlášť sladké brambory i české, červená cibule a papriky chutnají sladce. Sýr fetta nebo mozzarela jsou naopak slané, tak se chutě dokonale vyrovnají.
Všechny nakrájené kousky brambor, a paprik vložíme na pekáč, přidáme cibuli nakrájenou na čtvrtky nebo na osminky, přidáme hrubě nakrájené stroužky česneku. Nakonec přilijeme olej.
Vše promícháme a ještě opepříme.Nesolíme, aby zelenina nepustila šťávu. Pokrm se má více péci než dusit ve své šťávě. Pečeme asi 45 minut v předehřáté troubě na 200°C.
Když je zelenina a brambory nahnědlé, nakrájíme sýr na velmi tenké plátky a poklademe je na povrch zeleniny. Vložíme zpět do trouby, dokud se sýr nezačne roztékat (5 – 10 minut). Nejlépe je jíst přímo z pekáče nebo zapékací misky.

Rooibos, Yerba Maté, lapacho – víte, co pijete?

            V dnešní hektické době se stále víc lidí obrací se svými neduhy k přírodě, která poskytuje netušené množství svých čistých produktů, které nám mohou v nesnázích pomoci. Všechny uvedené suroviny lze dnes již bez problémů zakoupit v nejbližší prodejně s čaji. A jen z neznalosti je lidé málo kupují i konzumují, a to je přece jen veliká škoda.

Zajímavé exotické škrobnaté zeleniny, na které můžete i u nás narazit v nabídkách hypermarketů, konkrétně Makro.

Nyní jsme cestovatelský národ, který rád zkouší nové suroviny. Je velká škoda takovou šanci nevyužít.

Taro (Coloacasia esculenta) je další ze skupiny škrobodárnách rostlin, pocházející z bahnitých polí, příkopů Asie a v Polynézii je hlavním prostředkem obživy místních obyvatel. Ve světě je na trzích velmi známá a běžně ke koupi pod anglickými názvy Cocoyam, Dasheen, Kalo, Yam, Elephant's Ear; německy Taro.